Jednou z nejsilnějších emocí je strach
A nutno říct, že z druhů emocí negativních. Negativních ne proto, že ve strachu člověku zpravidla nebývá nejlépe, ale proto, že strach svazuje, znemožňuje jakoukoliv kreativitu. Viděl jsem nedávno na Netflixu film, zdálo by se celkem odpočinkový, kde překvapivě došlo i na hlubokou filosofii, a kde v jakémsi myšlenkovém souboji dvou mýtických bytostí pán démonů použil zbraň z nejmocnějších, totiž temnotu, která ničí a pohlcuje vše živé a málem tím zabil svého protivníka pána snů. Pak ale pán snů proti temnotě postavil naději. Protože co může zabít naději? (I v nejhorších chvílích, které člověk zažívá?) No, něco přece. Strach. Jenže ten nelze vnutit, lze se mu jen podvolit.
Stačí vzpomenout na nedávné volby nebo na stále ještě nedávnou dobu kovidovou, aby bylo zjevné, jak strach (různého druhu a z různých směrů) dokáže zmítat jednotlivci i celou společností, jak dokáže zpochybnit, ba přímo válcovat rozum a svobodnou vůli, jak dokáže.. no, nenávidět, nebo lépe řečeno k nenávisti navést.
Včera jsme o tom s jedním dobrým přítelem rozmlouvali. Co je protikladem strachu? Sebejistota, řekl bych. Tedy sebejistota sobecká, kladoucí důraz jen na vlastní síly, vedoucí k hazardu se životem, vztahy, se vším. Vyváženým středem mezi těmito neřestnými extrémy, aristotelsky řečeno, by mohla být myslím bázeň, biblicky řečeno, tedy respekt před tím, že nejsem normou bytí, že jen na svých silách nemohu stavět, že nevím ani to, jak správně či špatně se rozhodnu v příštích okamžicích, ale zároveň mně ta nejistota nesváže ruce a nohy, srdce, ale vydám se, kierkegaardovsky řečeno, skokem do neznáma, s nadějí.. a vírou. Přehnaná sebejistota ze mě časem dozajista udělá banálního rutinéra s příliš nízkými sny. Strach mi zase neumožní udělat vůbec nic. Respekt před životem, srdcem, Bohem i sebou samým.. to by mohla být cesta.
Důvod, proč vyprávíme dětem pohádky, pascalovsky řečeno, není to, aby uvěřily v existenci draků, ale aby uvěřily pravdě, že nad drakem je možné zvítězit. S nadějí se snoubí víra. A od obou už je jen poměrně malý krok k lásce, fundamentálnímu motivu života. Neboli naděje spolu s vírou jsou způsobem, jak se láska může ze vzdálené fantaskní ideje proměnit ve skutečnost.
Pořady Radia Proglas k prezidentským volbám Lakotové opět bubnují aneb Přihláška na letní tábor