Víkend u klarisek
Ve dnech 14. – 16.9. jsme se vydali na sever Brna, do kontemplativního kláštera sester klarisek v Soběšicích. Hned první den se ukázalo, že nejlepším plánovačem jakékoli budoucnosti (a to zvláště duchovních obnov) je sám Bůh. Místo zamýšlené mše sv. se totiž některým z nás (těm technicky zdatnějším) naskytla příležitost učinit dobrý skutek a opravit nefunkční světlo v chóru mnišek. A tak se kluci hned po nešporách pustili do práce i do klauzury. A když bylo vše hotovo, mohli jsme zkusit štěstí a vyrazit na Vranov v naději, že nám neunikla ta poslední možná „brněnská“ mše. Ani jsme si nebyli jisti, zda se vůbec koná. A ona se konala a byla dokonce animovaná na téma „Odpuštění“. Tak jsme shlédli divadlo, pomodlili se, přijali Eucharistii a ještě přispěli k rekordní návštěvnosti této mše – bylo nás tam 84.
Sobotou nás pak provázelo téma Ježíšova pokušení na poušti, debaty nad textem, sdílení zkušeností běžného i duchovního rázu a samozřejmě mše sv. a modlitby ranních chval a nešpor.
A abych nezapomněla, sestry nám úžasně vařily, takže o nějakém případném postu tam nemohla být ani řeč. Podstrojovaly nám, co se dalo, a my jsme si jejich kuchyni nemohli vynachválit. Nedělní oběd vařila dokonce abatyše 
A nějaký moudrý závěr? Myslím, že jsme se shodli na tom, že všechno, co nás potká – i když je to třeba negativní a těžké – obohatí náš život. Ovšem musíme to velkoryse přijmout, v důvěře to ustát a těšit se z nové životní zkušenosti.
Za Misijní klub a Kamču poreferovala Katka
Pozvánka pro děti Páteční klub pátého října nebude