Jednota rozmanitostí
Jednota rozmanitostí
Už tak týden si říkám, že přesně o tom dneska budu mluvit. Jenomže ráno jsem se probudil a říkal si, jestli to přeci jen není vlastně prkotina a že bych se měl zavrtat jaksi myšlenkově hlouběji. Tak jsem si uvařil kafe, otevřel mail a jeden z prvních, co mi utkvěl v očích, byl od nejmenované firmy, která má dodat nový koberec do jednoho z našich kostelů. Oznamovali mi, že náš “koberec je jeden z mála, který je vyroben přímo v Čechách v malebném městečku Nové Město na Moravě.” No a došlo mi, že je třeba o tom mluvit. Ano, taky se mi nelíbí ta práce s jazykem, neochota název zmíněné obce skloňovat, fakt, že uvádět obec s názvem Nové Město obecným slovem městečko je poněkud neobratné a elegantnější by bylo psát prostě o malebném Novém Městě na Moravě. Mimochodem redukce slov bývá obvykle správná cesta k zrnu výpovědi, což se mi ne vždy daří, vím, půjdu tedy k věci, protože u ní stále ještě nejsem.
Nedávno mě překvapil dramaturg dokumentárního seriálu, na němž spolupracujeme, velice pünktlich dramaturg, pokud jde o řadu v seriálu uváděných faktů. Točili jsme komentáře a najednou slyším, jako když mě kopne, že jistý církevní činovník se v době normalizačního Československa stal předsedou jisté kolaborantské organizace v Čechách. A to aniž by opustil svou Olomouc. Říkám: “Počkej, to je chyba, měl by tam být spíš přívlastek ‚český‘ předseda.., takhle je to zavádějící.” “Ale to je jedno,” odpověděl mi. No jo, dramaturg je z Prahy, stejně jako ta kobercová firma. Ale jedno to není.
Čechy jsou největší zemí našeho státu a leží v jeho rámci západně, Morava je o něco menší a leží východně. Čechy nejsou Morava a Morava nejsou Čechy. Dohromady tvoří například Česko či České země či třeba Českou republiku, chcete-li zdůrazňovat státní zřízení. A není to samozřejmě celé. Přinejmenším je třeba zmínit malou, ale přece jen část Slezska, která zbyla našemu státu po válkách o rakouské dědictví. No a zmíněné Nové Město, jak sám název naznačuje, leží na Moravě. Jiná Nová Města naopak leží v Čechách, například to nad Metují. Nejsme v tom v Evropě nijak výjimeční. Zkuste říct v Edinburghu, že jste v Anglii. No prostě nejste. Ale jste v Británii či Spojeném království. Stejně jako Bavorsko není Sasko, ale společně leží v Německu, nebo Tyrolsko není Štýrsko, ale leží v Rakousku. Tak vypadá už po tisíciletí náš evropský civilizační projekt, síla spočívající v rozmanitosti, ne v rozdrobenosti, v rozmanitosti.
Připadám si jako blázen, že takové samozřejmosti musím říkat. A nevím, zda ti, kdo to znovu a znovu svými slovy popírají, jsou arogantní, nebo prostě jen hloupí. Říkám si, že to možná z míst našeho státu, kde byly mnohdy násilně přerušeny historické kořeny, vypadá jako prkotina. Ale pro nás, kteří ty kořeny vnímáme, jsou součástí identity. Tedy pro nás to není prkotina. A to ne kvůli nějakým zaprášeným historizujícím sentimentům.
Má někdo pocit, že obraz plný barev se nutně musí rozpadnout? Že lze udržet červenou a stříbrobílou barvu Čech, ale už ten modrý klín, v novodobém výkladu snad ochuzený barevný odkaz moravský, je problém? A už zcela nicotné a zbytečné jsou barvy slezské, chodské, chebské a barvy valašské, hanácké či třeba Podluží odkazované jen kamsi směrem k turisticky vděčnému, ale vlastně pokleslému folklóru bez možnosti inspirovat současnou naši společnost, spoludefinovat její vizi?
Jedna barva, to je totalita. Dvě barvy proti sobě tvoří kontrast a vlastně boj. Všechny barvy smíchané do jedné degradují jen do šedivé špíny. Mám rád barevnost, kde barvy jednotlivě září každá sama za sebe a dohromady snad i v harmonii, je-li tam ovšem respekt, myšlenka, vzájemná vnímavost.
Ptali se mě před pár dny a odpověděl jsem.. Při sčítání lidu se přihlásím k moravské národnosti, protože k jaké taky jiné. Proč? Protože poměrně novodobý evropský experiment definovat národ etnicky či jazykově přinesl zejména ve dvacátém století spoustu nenávisti. Jsem rád, že název mé země, Moravy, není etnicky definován. Moravanem může být úplně kdokoliv, jakéhokoliv jazyka či původu, kdo tady žije a sdílí osud krajiny a lidu v ní žijícího. Být Moravanem, díky vědomí vlastní identity a zároveň díky vědomí rozmanitosti a dynamiky této identity, a zároveň s respektem k identitám jiným, je mnohem lepší výchozí pozice pro to být zároveň Evropanem, než se definovat jen za česky mluvícího Čecha. Tedy tak to aspoň vidím.
K aktuálním nařízením vlády posedmé Vánoce ONLINE