Bohdalice | Noc kostelů
NOC KOSTELŮ V PÁTEK 29. KVĚTNA V BOHDALICÍCH
Kostel? Komunita.
18:00-18:45 | Slavení v nejkrásnějším prostoru obce.
| Kostel symbolizuje komunitu a bez ní postrádá smyslu. Nebojte se a stavte se. Nikdo vás neukousne, ani nevyžene, ani se nebude dívat divně. Jsme docela fajn lidi a kázání taky docela ujde:) Zveme na mši svatou, která v pátek bývá zvlášť otevřená dětem.
| Další program bohdalské Noci kostelů se odehraje na staré faře, na zámku, opět v kostele a nakonec na nové faře, tedy ve stavbách, které jsou seskupeny vedle sebe, na dohled.
Komunita roste z předků.
18:45-19:00 | Prohlídka hrobky zakladatelů kostela, rytířů Mannerů.
| Mannerové přišli do Bohdalic z Dolních Rakous až koncem osmnáctého století, ale již v druhé generaci se stali vášnivými moravskými patrioty. Jejich úsilím se stal v polovině devatenáctého století místním farářem František Xaver Škorpík, spisovatel, buditel, novinář, ideový odpůrce Karla Havlíčka Borovského, díky němuž zažily venkovské Bohdalice své velké dějiny. Scházely se zde intelektuální elity celé Moravy, dokonce v podobě několikasethlavých shromáždění v nedaleké, již zaniklé hospodě. Bohužel ani toto nezabránilo, aby byli Manneři roku 1945 odsunuti. Poslední z Mannerů za záhadných okolností během tohoto odsunu zemřel a byl pochován, nebo spíše zakopán ve Vyškově. Zdá se, že jeho hrob by mohl být v brzké době objeven a bude tedy možné mu po sedmdesáti letech konečně uspořádat pohřeb a uložit ho do rodové hrobky.
Zánik neznamená konec.
19:10-19:50 | Prohlídka staré fary, právě probouzené k životu.
| Stará fara byla stavěna v první polovině devatenáctého století na místě starého kostela ze století čtrnáctého. Pohnuté dějiny farnosti se docela dobře odrážejí i právě zde. Původně katolická farnost se v patnáctém a šestnáctém století reformovala, ovšem postupem času se propadla do bezvýznamnosti, až jako samostatná farnost zcela zanikla. Během osmnáctého století do Bohdalic přišli jezuité, vybudovali zde svou rezidenci a snažili se farnost restaurovat. Jejich úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem, jakkoliv oni sami se toho „nedožili“. Po zrušení řádu panství koupil rod Mannerů a farnost byla koncem osmnáctého století znovuzřízena, jakkoliv přinejmenším z ekonomického hlediska to neměli zdejší faráři jednoduché, neboť, jak svědčí místní kronika, „farní majetek jest rozchvácen a lid si odvykl platit.“ Manneři se ovšem snažili pomáhat, jak se dalo. Po napoleonských válkách, díky sanačním investicím císaře a díky velkému úsilí Mannerů došlo ke stavbě zcela nového kostela, přičemž starý byl do základů zbourán a na jeho místě postavena fara. O starém kostele kronika svědčí jen to, že měl být gotický s dřevěným dvouvěžím v průčelí. Zbytek se nechává na fantazii čtenáře. Každopádně fara, dokončená ve čtyřicátých letech devatenáctého století, hostila celou řadu společensky aktivních farářů, jak bylo v té době obvyklé (a snad je a bude i dnes), jako byl jiskřivý glosátor napoleonské doby Antonín Meixner, spisovatel a novinář František Xaver Škorpík, spisovatel Alois Hlavinka, básník Jakub Deml, či beletrista Ladislav Pavlica. Fara byla nuceně vykoupena státní mocí v říjnu 1989, aby byla následně zbourána kvůli výhledu na křižovatce, což se vlivem nastalých společenských změn naštěstí nestalo. Fara ovšem přes dvacet let chátrala, než se místním aktivistům podařilo ji koupit a pustit se do náročné rekonstrukce. Má se stát komunitním centrem obce, což je bezpochyby skvělý plán. Chátrání se paradoxně ukázalo být jako velmi prospěšné, neboť se stavba díky tomu vyhnula nežádoucím zásahům a zůstala zachována ve své staré podobě, s velkým množstvím původních prvků. Takže je co restaurovat. Starou farou v rekonstrukci provede iniciátor projektu Jiří Novotný.
Schované dějiny.
20:00-20:50 | Prohlídka zámku, v němž bydlel a jednal císař a car.
| Zámek rodu Mannerů, dříve jezuitská kolej, poslední listopadový týden roku 1805 zažíval své slavné období. Bydleli a jednali zde totiž mladý car Alexandr a císař František před bitvou u Slavkova. Sousední kučerovská fara hostila ruské generály a okolní vesnice a pole spojenecká vojska. Skvělým způsobem se smyslem pro černý humor toto období glosuje současník, farář Antonín Meixner v místní staré kronice. Nechejte se provést zámkem a dnešní školou, kde v původní podobě zůstal jen hlavní sál. Kde spal car Alexandr a co je tam dnes? Kde jednali s císařem Františkem, kde jedli s rytíři Mannery, kde se vařilo a kam chodilo na záchod? A co se tam děje dnes? Dobrodružnou výpravu po velkých dějinách a na schovávanou povede místní dějepravka Dagmar Martinková.
Historie? Život schopný proměny.
21:00-21:50 | Prohlídka kostela a malý koncert a meditace.
| Kostel v Bohdalicích byl postaven a vysvěcen v srpnu roku 1814. Jde o celkem výjimečnou stavbu v empírovém slohu, ale s lidským rozměrem, dalo by se říct. Šlechtická donace je na tomto venkovském kostele opravdu znát. Druhotně je z venkovní strany osazen náhrobník o více než dvě stovky let starší. Jako svědek starého kostela, z něhož jinak nezbylo naprosto nic, vyzývá k modlitbám za zdejšího dávného farníka, vladyku z Pavlovic, pana Protivu z Zástřizl. V kostele vedle prohlídky, při níž bude kostel osvícen svícemi, zazní malý varhanní a houslový koncert a možná krátké čtení z kroniky o pár let starší než kostel. A pak zveme, zcela ve svobodě, samozřejmě, ke krátké meditaci. Život je víc než jen trvání v tomto časoprostoru.
Nečekané proměny.
22:00-23:00 | Setkání na nové faře, v prostoru odvážné a neotřelé architektury.
| Noc kostelů v Bohdalicích bude završena osobním, lidským, komunitním setkáním na současné faře, domu původně z konce sedmdesátých let dvacátého století. Až do předloňska šlo o dům, s jakým se lze setkávat na moravském venkově bohužel až příliš často. Brutální architektura bez úcty k tradicím. S radostí a chutí farní komunity a díky invenci architektky Edity Vlčkové, taky farnice, došlo k proměně domu v odvážný architektonický počin, díky němuž se nejen oko kolemjdoucího zastaví a snad i potěší. Jde o příklad toho, jak zacházet s podobnými objekty zhusta zaplevelujícími moravské vesnice, aniž by se bouraly, ale staly se neotřelým vstupem do venkovské architektury. Myslíte, že to nejde? Přesvědčte se, inspirujte se:) Bude dobré víno, nejrůznější hanácké pochutiny a excelentní káva, jakou dozajista jinde na jižní Hané nenajdete. Směs je připravena zkušeným pražičem vyváženě k místní vápenité vodě. Čtyřicet procent brazilského Santosu, dalších čtyřicet procent indického monzunového Malabaru, deset procent Kuby a deset procent etiopské Mocca Sidamo pro kyselinku. Káva je samozřejmě čerstvá, mletá těsně před užitím a připravovaná v moka konvičkách. Ke kávě bude možná i některý z kratších dokumentárních filmů faráře:)
Obce jsou strukturovány sociálně a fyzicky, jsou tvořené lidmi a tvořené budovami, ulicemi, návsí. Fyzické struktury přímo vycházejí ze sociálních, ale ty se zase skrze fyzické uskutečňují, projevují, ba přímo vyjadřují. Výjimečné místo mezi fyzickými prostorami tvoří ty veřejné a ty zase korunuje kostel, výslovný symbol obecenství.
Vidím jejich město
jejich domy ulici za ulicí, jak rostly z chrámů
tak jako píseň světská vyrostla z písně zbožné
Jan Zahradníček | Znamení moci
Duchovní obnova | Kateřina Lachmanová Brno | Pouť smíření